Odpověď souvisí s tím, co je dnešní al-Kájda vlastně zač. Když se z prachu péšavárských ulic na konci osmdesátých let rodila, její organizující idea byla qaeda sulba, „pevné základy“. Na nich měla vzniknout avantgarda pravých věřících vracející islám k jeho dávným kořenům. Nic menšího než světová revoluce.
Přes pokusy svými encyklikami propojit „bojiště globálního džihádu“ od Maghrebu přes arabský poloostrov a severní Kavkaz po Afghánistán a Pákistán a oslovit muslimské masy se bin Ládinovi nikdy nepodařilo tento ideál Abdulláha Azzama, kdysi souputníka v džihádu proti prosovětské vládě v Afghánistánu, naplnit. Programem dnešního „arabského jara“ není politický model inspirovaný kořeny islámu, ale občanské svobody, participace a právní stát bez korupce. A al-Kájda se nikdy nestala hnutím. Spíš značkou, jejíž osvojení znamená pro lokální teroristické skupiny přístup k financím a know-how, ale bez rezignace na vlastní politickou agendu. A hlavně bez podřízení centrále, na které by závisely při plánování a financování terorismu, jehož prostřednictvím se chtějí dostat k moci.
Svět bez bin Ládina není bezpečný ani více, ani méně. Islamistický terorismus nemá universální dynamiku, pohybuje se po různých regionálních trajektoriích. V Iráku je trend v posledních letech sestupný, v Pákistánu teroristických útoků prováděných „jádrem al-Kájdy“ přibývá. Pokud někde hrozí riziko odvetných útoků na západní cíle, je to právě tady a v sousedním Afghánistánu. V Evropě mají akce, které by nebyly dlouho a pečlivě připravovány, díky přísným bezpečnostním opatřením mizivou šanci na úspěch. Nehledě na to, že hrozba islamistického terorismu je tu nafouknuta. Jak uvádí poslední zpráva Europolu, jen 3 z 249 teroristických útoků v loňském roce měly islamistické pozadí. Velká většina byla motivována separatisticky.
Al-Kájda ztratila svého apoštola. Nekončí ale ani islamistický terorismus, ani globální válka proti němu. K té bude i dál patřit spravedlnost vykonávaná bez soudu a na místě, ať zvláštními jednotkami amerického námořnictva nebo bezpilotními letouny (statistika jejich nasazení v Pákistánu zde) řízenými na vzdálenost mnoha tisíců kilometrů.
Vyšlo v Lidových novinách 5.5.2011.